Wiking Camp III

Minitábor, konaný ve dnech 25.10. – 29.10.2008

Tábor se konal v obci Peruc, v místním letním táboře.

Den první, sobota: První den proběhl za poměrně hezkého počasí, byť ráno byl nad údolím mlžný opar, který bránil slunci prohřát okolní lesy. Po příjezdu byli adepti rozděleni na ubikace a vydáno povolení, během tohoto krátkého výcviku, mít veškeré vybavení na ubikacích. Muniční sklad nebyl tentokrát otevřen. Vzhledem k faktu, že většina bojovníků byla zároveň pravidelnými účastníky srazů a tábora, měli naší plnou důvěru, a tak bylo rozhodnuto takto. V odpoledních hodinách se vydalo celé mužstvo na obhlídku terénu s možností využití pro nadcházející zdokonalovací výcvik a část velících odjela obstarat potřebný proviant do kuchyně, nutný k nasycení po průzkumu okolí a po boji vyhládlých bojovníků. Odpoledne dorazila skupina Wikingů. Večer byl pojat trochu slavnostně, tedy jak jen podmínky dovolovali a celkově patřil naší Vendulce, velitelce ženijní roty Omegy, která měla narozeniny.

Den druhý, neděle: Druhý den začal poměrně vláčně a mužstvo vykazovalo známky buď velké únavy, nebo poměrně laxního přístupu k vojenskému režimu, který měl panovat v našich dočasných kasárnách v Peruci. Snad, že stejné nadšení pro budíček v 7:00 a rozcvičku projevovali i samotní důstojníci, bylo v dalších dnech od přesně stanoveného budíčku a rozcviček upuštěno, což jsem nakonec s povděkem přijal i já. Než mužstvo vstalo, dojel další z teamů, který s námi úspěšně spolupracuje, ÚSS Most, a obsadili kuchyňku. Postupně se došourali (neboť slovo přišli, by nevystihlo správně způsob pohybu), i naši bojovníci, včetně velících. Byla dohodnuta akce, která měla vypuknout po obědě. Nicméně se nevydrželo a do krátké akce a bojů se vyrazilo ihned. Já jsem se pověřil hlídáním tábora. Vzhledem k mokru, mlze, chladu, blátu a celkovému hnusu venku, jsem rozhodl, že jsem v tomto případě jediný schopný dostatečně ochránit tábor, proti případným vetřelcům. Abych zůstal nenápadný a nepozorován, zaujal jsem pozici střelce na své chatce. Pozici ležícího střelce. Asi za dvě hodiny mě vzbudil hluk a bylo mi jasné, že jen opravdový idiot by napadl tábor tímto způsobem a proto jsem zůstal klidný a nepozorován dál ve stejné poloze.

Po obědě, kdy byl na návrh mužstva přeskočen polední klid, jsme se společně s Jumbovci a Wikingy vydali do lesů, abychom se vzájemně pobili. Rozdělení BW vs. ČR a USA. Boj probíhal jako téměř vždy. Čecháčci se snažili, jak mohli, a vítězství opět zůstalo na straně BW. Snad že měli tak kvalitní bojovníky jako Rommel, Mušketýr a samozřejmě já, bylo téměř dopředu jasné, jak boj dopadne. Jen proto, že jsem opravdový lidumil, jsem nikoho během hry nezasáhl. Ne že bych špatně mířil, to ne, nechtělo se mi. Když se dobojovala poslední akce, po krátkém a spontánním rozhodnutí, byl vyslán posel na mrtvoliště a bylo oznámeno, že mrtvoly budou ještě napadeny. Setkalo se to s velkým ohlasem a několika minutová akce se proměnila v masakr, kdy jsem vystřílel asi 1200kulí, aniž bych někoho zasáhl. Ale s pocitem uspokojení, jsem pak bez dlouhých řečí padl, když jsem vyrazil bez munice na zteč. Pohled na odlétávající lístky ze stromů a lámajících se větviček pod náporem stovek kulí létajících prostě kamsi směrem k nepříteli, ve mně zůstane na pořád. Po té co jsem byl zasažen, na mě z vrcholu kopce spoluhráči tedy křičeli, abych použil cheaty, tak jsem je tedy použil a slušně poprosil nepřítele, aby mi doplnil zásobníky, že ho potřebuju zabít. Což tedy ochotně udělal a já mu na oplátku věnoval život. Nikoliv kolega na kopci. Masakr to byl neuvěřitelný a chaety nakonec tedy použili všichni. Náramně jsme se bavili a po této šílené akci jsme se hladový odebrali k večeři. Večer Jumbovci a Wikingové odjeli s tím, že se v úterý zase ukážou.

Den třetí, pondělí: Ráno proběhlo stejně jako předchozí den, jen ty Mostecký tedy nepřijeli, jinak ploužení mužstva bylo totožné jako den předcházející. Dopoledne pršelo, takže čas mužstvo trávilo buď na ubikacích, sledováním tv nebo prací v kuchyni. Po obědě počasí dovolilo jít do akce a bylo rozhodnuto zkusit jinou část lesa a zároveň tím prozkoumána další oblast v okolí tábora. Této akce jsem se účastnil pouze krátce a po té co jsem byl dvakrát zasažen do hýždí, jednou Peetrsem, mou bývalou zbraní a po druhé nějakým US hrdlořezem, který bez jediné známky respektu k vysoké šarži, mě střelil do zad. Očekával bych třeba náznak útoku. Zakašlání, kýchnutí, smrkání, případně dotaz „mohu vás střelit pane plukovníku“? Ale nic. Prostě jsem si nestihl zahrát. Na mrtvolině jsem dorazil společně s celou skupinkou, které mě následovala a krátce na to došel nepřítel, který po pás zahučel do bažiny, nějakého minerálního pramenu, takže od pasu dolu měl kalhoty téměř červené. Společně jsme se odebrali s červenou nohavicí do tábora. Dále nemohu tedy boje posoudit, nicméně podlé živých diskusí, když se mužstvo vrátilo, se očividně bavili. Večer proběhl poklidně u tv.

Den čtvrtý, úterý: V úterý jsem nebyl od rána v táboře, takže nemohu zcela posoudit, co se dělo. Celý den vytrvale pršelo a většina dne co vím byla trávena uvnitř budov, sledováním vojenské přehlídky. Dojeli Jumbovci a Mušketýr, který trpělivě vysvětlil jak se starat o zbraň, jak ji vyčistit, rozebrat, složit. Odpoledne se počasí trochu umoudřilo a dovolilo nám si ještě na závěr pobytu trochu zahrát. Někteří účastníci odjeli tento den do svých domovů.

Den pátý, středa:Poslední den byl už pouze vyloženě úklidový, neboť tábor bylo potřeba zazimovat a po nás už nikdo další přijet neměl. I z této činnosti máme několik pozoruhodných fotek. Musím říci, že nasazení a uchycení hadru na smeták, pro vytření podlahy, se ukázalo jako činnost velice náročná a mnohé vojáčky velice zaskočila a potrápila.

Celkově bych minitábor hodnotil jako velice úspěšný a všichni účastníci se ukázali jako muži, na které je spoleh a dá se s nimi počítat i do budoucna. Tímto všem děkuji za účast na minitáboře, který proběhl za místy až extrémních podmínek. Za Army tábor, Milan Krejsa.

Minitábor byl pořádán Army-táborem (M.A.S.H 1305 o.s.), ve spolupráci s Wikingy a USS Most.